Semafor

Semafor je pro nás neoddělitelnou součástí moderního městského života. Hraje důležitou roli v regulaci silničního provozu.
Jedná se o jednoduchý, zato účinný vynález, který významně přispívá k bezpečnosti a plynulosti dopravy. 

Historie
semaforů sahá do 19. století. Sem sahají první pokusy o regulaci silničního provozu pomocí signálů. Po původním využívání gest a vlajek, které bylo velmi neefektivní a chybové, došlo k objevení prvních mechanických semaforů s využitím pohyblivých ramen nebo disků. Jednalo se o jednoduché mechanické zařízení, které ovládali ručně strážníci.

První moderní elektrický semafor byl použit v roce 1914 v americkém Clevelandu. Ten měl pouze 2 barvy.  Tříbarevné semafory s červeným, zeleným a žlutým světlem byly instalovány v New Yorku v roce 1918 a obsluhoval je městský zřízenec v budce nad křižovatkou. V roce 1868 byl v Londýně instalován první semafor, kterému po necelém měsíci explodoval přívod plynu k jedné z lamp a obsluhující policista byl popálen tak, že zraněním nakonec podlehl. Zařízení bylo ihned po nehodě demontováno.

Od té doby se semafory neustále zdokonalovaly, začaly se ovládat automaticky a tím se zvyšovala efektivita a bezpečnost. 

S rozvojem elektroniky se i semafory staly inteligentnějšími. Zvyšovalo se využití senzorů, které detekují intenzitu provozu a tomu přizpůsobí délku zelené. Vznikly celé systémy pro koordinaci semaforů celých sítí ulic pro plynulejší a bezpečnější dopravu. 

Semafory využívají barevné světlo
k regulaci pohybu účastníků provozu za použití třech barev.

Červená "stůj" a přikazuje úplné zastavení auta. Žlutá varuje řidiče, že se signál změní na červený a připravuje je na zastavení. Zelená označuje volnou průjezdnost a umožňuje autům pokračovat v jízdě.

V provozu najdeme
hned několik typů semaforů. Nejčastějším je ten klasický, který reguluje dopravu na křižovatkách. Inteligentní semafory jsou vybaveny senzory, které sledují dopravní situaci a adaptují délku zelené vlny podle aktuální intenzity provozu. Pohyb chodců regulují semafory pro chodce a speciálním typem jsou semafory pro cyklisty pro bezpečné přecházení křižovatek.

Bezpečnost, plynulost dopravy a ochrana
účastníků silničního provozu jsou hlavními důvody pro instalaci semaforů. Nejen, že dokáží regulovat provoz, ale také pomáhají předcházet dopravním zácpám a zvyšují kapacitu silnic. 

Moderní semafory
jsou v současnosti často integrovány do komplexních systémů řízení dopravy, které využívají data z různých zdrojů, jako jsou GPS, senzory a kamery. Dokáží se přizpůsobit měnícím se podmínkám, jako jsou dopravní zácpy, nehody nebo počasí.
V budoucnu budou semafory schopny komunikovat s vozidly a poskytovat řidičům aktuální informace o dopravní situaci.

V různých zemích světa
mají semafory různé barvy a významy. Nám známá barevná trojkombinace je nejrozšířenější a platí téměř všude na světě.
V některých zemích se mohou objevit i další barvy. Například oranžová - připrav se na odbočení.
V Japonsku se často používají semafory s dalšími symboly, které doplňují barevné signály. Zelený kruh s bílou šipkou označuje, že je povoleno odbočit doprava. Japonsko je z pohledu semaforu zajímavá země, která kloubí jazyk, kulturu i historii. Japonské semafory se jeví jako modré. Zelenou barvu v historii označovali jako “ao”, což znamená “modrý”. Později se objevilo slovo “midori” označující zelenou barvu, ale starší vnímání barvy se zachovalo v mnoha ustálených spojeních. Aby se Japonsko přizpůsobilo mezinárodním standardům, kde zelená barva jednoznačně označuje povolení jízdy, rozhodla vláda, že semafory budou mít co nejmodřejší odstín zelené. Tím bylo možné zachovat tradiční označení "ao" a zároveň vyhovět mezinárodním normám.
V Japonsku a v některých amerických státech, např. na Floridě a v Texasu je častější vodorovné zavěšení semaforů. Důvody jsou praktické a patří k nim výška umístění semaforu nad vozovkou. V Americe platí, že čteme barvy zleva doprava červená - žlutá - zelená, podobně jako v Evropě shora dolů. V Japonsku jsou barvy obráceně a zprava doleva.
Semafor umístěný za křižovatkou slouží ke snížení rychlosti vozidel. Řidiči jsou nuceni zpomalit, aby mohli včas zareagovat na změnu světelné signalizace.

Před 95 lety,
v roce 1930 byl v Praze instalován první automatický semafor. Objevil se na křižovatce Václavského náměstí s Jindřišskou a Vodičkovou ulicí. Do té doby v Praze řídili dopravu strážníci a ručně přepínané semafory. Automatický semafor, který byl původně na ocelových lanech, byl vybaven zeleným a žlutým světlem. Zelené svítilo 23 vteřin a žluté 10 vteřin. Pražané byli znepokojeni a stěžovali si na zdržování. Na vině byla ale pravděpodobně rychle se rozvíjející pražská automobilová doprava. Zmíněnou křižovatkou, která patřila mezi nejvytížěnější, projelo v poledne 17 tisíc aut.
Od druhé poloviny 80. let v Praze najdeme dynamické semafory s přednastaveným plánem eventualit, které se na místě mohou stát. Později se instalovaly kamerové systémy, čidla pro MHD a tlačítka pro chodce.
V roce 2024 přišla Technická správa komunikací s možností využití umělé inteligence. Narozdíl od složitého programování systému dokáže nový systém operativně reagovat na měnící se podmínky a přizpůsobit nastavení křižovatek podle aktuální situace. Zajistí také preference MHD a umožní přednost integrovanému záchrannému systému.
První český semafor řízený umělou inteligencí za plného provozu je ve fázi testování na křižovatce v Patočkově ulici na Praze 6. 

V budoucnu
můžeme očekávat ještě inteligentnější systémy semaforů, které budou schopny reagovat na změny v dopravní situaci v reálném čase. Budoucí semafory budou pravděpodobně vybaveny systémy pro rozpoznávání aut a komunikaci s nimi. Řidičům budou schopné dodávat aktuální informace o dopravní situaci. 

Zdroj: wikipedia.org, rd.com, novinky.cz, odbornecasopisy.cz, bezpecnecesty.cz, denik.cz